Dva roky s islámem

aneb co mi islám dal a vzal.

Včera to byly právě dva roky. Dva roky od doby, kdy jsem se rozhodla přijmout islám. Dva roky od doby, kdy jsem pronesla šahádu, tu tajemnou větu otvírající mi dveře do světa islámu. Dva roky, kdy se můj život totálně obrátil naruby (to není stěžování, jen konstatování).

V té době jsem nenosila šátek. "Mám víru v srdíčku, tak co to ukazovat. A prý když se cítím ohrožena, tak také nemusím (a to já se ohroženě cítila)." O pravidelné modlitbě také nemohla být řeč. "Prostě jsem to dneska nestihla, a co má být? Holky v mešitě říkaly, že nikdo nestíhá..."

Po nějakém tom týdnu, ale červíček začal hlodat. "Sestřičky, pomoooooooooc, chci nosit šátek, ale mám strach. Jak mám začít? "... " Prostě si ho vem, a běž."... "No, vám se to řekne, vy už ho nosíte."..."Ale taky jsme nějak začínaly."..."Hele, a modlíte se pravidelně?"..."No jasně..."

První zvědavé pohledy a komentáře na sebe nedaly dlouho čekat. "To je nová móda nebo co?" ptala se paní ve frontě v obchodě... "Jo, z Francie!" chtělo se mi odseknout, ale místo toho jsem jen nesměle špitla: "Jsem muslimka." Konec fronty a s tím i osvobození. Ale na jak dlouho. "Jó holka, nevybrala sis lehkou cestu."

"Sundej si ten šátek, už není zima. "..."Hm, jenže já ho nenosím kvůli zimě." ..."Hej, tak už to všichni víte, jsem muslimka, jenže už tři měsíce. Tak proč se ke mě chováte jinak až teď. To vám fakt tak vadí ten kus hadru přes vlasy? Není důležitější mé chování?"

"Nebo je to oboustranné? Že bychom si už neměli co říct?" Jo, to je ono. Mě už nebaví řešit, jestli je lepší tahle sukně nebo tamten svetřík, je mi jedno, jestli má Olina červenou hlavu nebo zrovna modrou,...a to, jak připevnit šátek na hlavu, aby pořád neklouzal mi "asi" neporadíte, co?" Hm, nemám vám co vyčítat, jsem jiná než dřív...

Jo, mohla bych napsat, že jsem díky islámu přišla o většinu svého šatníku. Přišla jsem i o možnost pojíst vepřový řízek,... Ale o tomhle tenhle článek není. Přišla jsem o pár přátel či "přátel (?)", nevím. Ale právě díky islámu jsem jich také plno poznala (nejen muslimů). A o tom je asi život. Lidé přicházejí a odcházejí...